Druidi jsou záhadní lidé kráčející mezi stromy, kteří svůj život zasvětili lesu, a nikoliv společnosti. Nakonec, zvířata i rostliny jsou upřímné, nedokážou lhát či klamat. Dle mnohých oplývají druidové neuvěřitelnou inteligencí i ohromnou mocí. Záležitosti či boje běžných lidí jsou mnohdy druidům naprosto ukradené, pokud se však do boje zapojí, mohou povolat zvířata, stromy, či se dokonce do zvířat mohou sami změnit.

Klerici jsou pro mnohé světci, požehnaní samotným světlem. Jak je patrné, jejich specializací je hlavně léčení zraněných, či nemocných. Svými kouzly však klerik dokáže také požehnat své spojence, kteří jsou tak silnější. Stejně tak může vyvolat různé magické štíty, které jsou schopny dočasně zablokovat, či i odvrátit magické útoky. Jak je ale známo, klerici boji právě neholdují, a raději se mu vyhýbají, pokud mají šanci.

Lovci operují často mimo města, v lesích, kde je jejich kořistí zvíře či monstrum. Jak je známo, lovci jsou nepřekonatelní střelci. Ne všechny problémy však řeší šípy. Do jejich umění patří i kladení pastí, či prosté stopování kořisti. Samotný lovec je také výborným cvičitelem zvěře, a nezřídka kdy jej doprovází zvířecí společník, ať už vlk, medvěd, či orel.

Je marné představovat si mágy jako staré mudrce s vousem až na zem. Kouzelníci díky iluzím i čárům dokážou lehce změnit podobu. Jejich moc je pro mnohé nepochopitelná. Veškeré schopnosti si však nepůjčují z předmětů či tvorů, ale ze zkušeností. Kouzla, které využívají, se zakládají na magických formulích a textech, které si musí mágové přesně zapamatovat. Samotná kouzla mágů jsou všelijakého zaměření. Mohou na protivníka seslat blesk, shodit na něj větev, či se prostě teleportovat pryč.

Nekromancie je druh zakázané magie, která využívá prázdné schránky zemřelých k tomu, aby k nim byly připoutány zotročené duše. Získává tak na čas mnoho silných společníků, kteří vyřídí mnoho problémů za něj. Nekromancer se mnohdy potýká s opovržením, neboť jeho magií bere spánek těm, kteří si ho již zaslouží. Na druhou stranu, nikdo nerozumí druhé straně věčnosti tak dobře, jako on.

Být rytířem je pro mnohé snem i ctí. Bojovník, který ctí cti, spravedlnosti, i svůj rytířský kodex. Jedná se skutečně o muže v zářivé zbroji ze slavných příběhů, kteří potírají vše zlé, a zachraňují tak nevinné ze spárů pekelných. Předností rytířů však není útok, ale hlavně obrana. Pomocí pevného štítu a těžkému brnění může dlouho stát v bitevních vřavách a chránit ty, kterým přísahal věrnost.

Šamani využívají své schopnosti v různých ohledech, nejčastěji však v boji. Díky tomu se stávají nebezpečnými protivníky, kteří se specializují jak na krátkou, tak i na větší vzdálenost. Jak je u šamanů známo, využívají hlavně elementů, a to prostřednictvím totemů. Mohou se také těšit z těžké zbroje, která je běžná pro válečníky či rytíře.

Tuláci jsou běžní, a málokdy jsou vítáni. Darmožrouti, kteří cestují, neboť nechtějí pracovat, a spí tam, kde hlavu složí. Ve společnosti tuláci mnohdy nemají místo. Navzdory tomu na svých cestách pochytávají mnohé zkušenosti, které jim pomáhají při potloukání se světem. Často však spoléhají hlavně na rychlé nohy, zvlášť když nezaplatí útratu.

 Válečníci tvoří základ všech bitev. Mistři ve zbrani, kteří mnohdy podléhají zuřivému běsnění, kdy trhají své protivníky takřka na kusy. Od rvačky nemají nikdy daleko, kde lehce získají převahu díky své ohromné síle. Válečníci mnohdy využívají obouručních zbraní, při čemž mohou zasáhnout i více protivníků najednou, a kosit tak nepřátele, jako kosa jarní trávu.

Běžné řemeslo, staré, jako civilizace sama. Zlodějové excelují snad ve všech nelegálních aktivitách, od kapsářství, až po vykrádání budov. Díky svému umění zvládají bravurně akrobacii, lezení, odemykání zámků či plížení. Zloději také lehce dokážou odvrátit od sebe pozornost, či svůj cíl omráčit. Většinou nezabíjejí, pokud nemusí. Nakonec, koho by pak příště okradli.